Ubytování Vrchlabí - ubytování ve Vrchlabí a okolí

Ubytování Vrchlabí. Ubytování ve Vrchlabí a okolí s nabídkou - hotely Vrchlabí, penziony ve Vrchlabí a chalupy k pronajmutí ve Vrchlabí a okolí. Vrchlabí – střípky z dějin města Historie města Vrchlabí je nedílně spjata s dějinami osidlování Krkonoš - nejvyššího českého pohoří. České (původně Werchlab, Wrchlab) i německé jméno (Hohenelbe asi z roku 1518) města souvisí s jeho polohou na horním toku Labe, nejstarší latinský název Albipolis s Labem a jeho latinským pojmenováním Albis (Bílé) právě tak. Pravděpodobně již před rokem 1300 vzniká na území našeho města první osada českého jména Wrchlab,doložená písemným pramenem r. 1359, a o něco později (r. 1365) německá ves Goswinsdorf, pojmenovaná podle svého zakladatele, lokátora Goswina, později zvaná Giesdorf. Snad již před rokem 1241 stávalo nedaleko Klášterské Lhoty tzv. vrchlabské proboštství s klášterem zvaným „cela Panny Marie“– pobočkou benediktinského kláštera v Opatovicích u Pardubic. Hašek z Vrchlabí, držitel vrchlabského panství, jako leník trutnovského manství kolem poloviny 14. století vystavěl nedaleko dnešního zámku vodní tvrz. Vrchlabí spravoval v letech 1359 až 1363, po jeho smrti zdědil léno jeho nezletilý syn Petr, jehož jménem zde vládla Haškova vdova do roku 1370. Petrův syn Hašek je připomínán roku 1437, v roce 1470 se jako držitelé Vrchlabí uvádějí bratři Čeněk, Petr a Vácslav. Roku 1488 Vácslav jako jediný leník umírá bezdětný. O vrchlabský majetek nastal spor mezi Heníkem z Valdštejna a na Štěpanicích, bratrem Čeňkem a sestrou tří bratrů Barborou, která jednala jménem zemřelého Petra. Soud rozhodl v roce 1493 ve prospěch Čeňka, Barbora ho však znovu žalovala a nakonec je vrchlabské zboží postoupeno Petrovým sirotkům. Ti prodali vrchlabské manství Janovi a Hynkovi Kordulům ze Sloupna. Vrchlabské zboží získal Jan a podíl upsal na svou manželku Mandalénu ze Šanova. Janova dcera Kordule ze Sloupna potom upsala polovinu vrchlabského statku manželovi Janu Tetaurovi z Tetova. Spolu vlastnili léno do roku 1525. Janovi se toho roku podařilo vymoci na králi Ludvíkovi propuštění z léna, načež Jan se svolením manželky vložil své výhradní právo do zemských desek. Právo se vztahovalo na vrchlabskou tvrz, dvůr i ves, na dvory v Branné (Horní), na vsi Kněžice, Žďár, Holenice a část Lhoty. Historicky nejvýznamnější postavou našeho města je bezesporu Kryštof Gendorf z Gendorfu, korutanský důlní odborník a královský rada. V roce 1533 kupuje Vrchlabí od Tetaura za 1750 kop českých grošů a zasluhuje se o povýšení vsi na město 6. října 1533. Od té doby se město honosí znakem a privilegiem dvou výročních trhů. Gendorf z Vrchlabí vytvořil bezesporu jedno z nejvýznamnějších center hutnictví železa, neproduktivnější v českých zemích. Za prací přišlo tehdy do Vrchlabí velké množství nových obyvatel. Gendorf jim v roce 1558 daroval pastvu a k těžbě dřeva kus lesa na pravém břehu Labe severně od města. Na oplátku museli Vrchlabští sušit seno na Gendorfových loukách. Eustachie z Gendorfu, dcera Kryštofa, dostala Vrchlabí od otce v roce 1561. Po ní vlastnily Vrchlabí dcery Barbora, Kateřina a Rozina, provdaná za Viléma Miřkovského ze Stropčic. Panství si rozdělily na třetiny, ale nakonec ho celé získala Rozina s manželem. Od jejich syna a Gendorfova vnuka, Viléma Miřkovského ze Stropčic nátlakem koupil Vrchlabí roku 1624 Albrecht z Valdštejna. Dohodnutá cena: 110 000 míšeňských kop. Ujednalo se také, že dokud Valdštejn nezaplatí, budou panství spravovat Miřkovští. Slovo nedodržel a po smrti Viléma Miřkovského ze Stropčic se panství zmocnil násilím a místo peněz dědice vyplácel manskými statky v podhůří. Díky vyspělému hutnictví a železářství se Vrchlabí zapsalo do dějin třicetileté války jako významný dodavatel sečných i palných zbraní. Po smrti Albrechta z Valdštejna získal Vrchlabí darem od císaře Ferdinanda II za vojenské zásluhy a finanční výpomoc Rudolf z Morzinu. Do Vrchlabí přichází nový rod. Vrchlabští měšťané požívali až do konce třicetileté války náboženskou svobodu, kterou poskytovalo protestantské (luteránské) vyznání. S příchodem Morzinů začala na celém vrchlabském panství násilná rekatolizace. Po Rudolfově smrti jeho bratr Pavel z Morzinu obracel luterány na pravou víru tak horlivě, že se proti němu 15. března 1651 vrchlabští vzbouřili. Vzpouru urovnala ve prospěch pánů z Morzinů padesátka mušketýrů pod vedením komisaře Schoenfelda. Hlavní viníci odporu byli zatčeni a uvrženi do pražského žaláře. Ostatní dostali lhůtu k přestoupení na katolickou víru do konce března následujícího roku. Mnoho místních rodin následovalo příkladu J. A. Komenského a město navždy opustilo. Spolu se zpracováváním železa se nejvýznamnějším řemeslným odvětvím stalo zpracování lnu. Vedle tradičních městských cechů vzniká ve městě roku 1590 i cech tkalcovský a začíná se rozvíjet přadláctví a tkaní lněných látek pro vzdálené trhy. Norimberský obchodní dům Bartholomea Viatise a Martina Pellera zprostředkovával odbyt vrchlabského plátna až do poloviny 18. století. Krkonošské plátěné výrobky se prodávaly v Itálii a Španělsku, vyvážely se do severní Afriky, Orientu a zámoří. Hrabě Pavel z Morzinu zařadil mezi robotní povinnosti sklizeň a zpracování lnu, který pěstoval na svých pozemcích. V roce 1675 přímou povinnost svých poddaných zrušil a nahradil ji peněžními platbami. Dva tkalcovské cechy odevzdávaly ročně do vrchnostenské pokladny více než polovinu příjmů. Na konci 17.století pracovalo na Vrchlabsku víc než 200 tkalců. Následníkem Pavla se stal jeho syn Jan Rudolf. Protože jeho nejstarší mužský potomek Maxmilián zemřel, ujal se roku 1706 vrchlabského majetku druhorozený syn Václav. Majitelem byl až do své smrti roku 1737. Jeho rod zanikl po smrti jeho vnuka Františka a majetek získala nejmladší větev rodu. Rudolf z Morzinu a po něm stejnojmenný syn drží Vrchlabí až do roku 1881. Protože Rudolf mladší nemá syna, přechází panství na jeho dceru Aloisii, která sňatkem s Heřmanem Černínem z Chudenic zakládá nový rod: Černín-Morzin. Zdroj: http://www.muvrchlabi.cz/cz/o-meste-vrchlabi/