Pražské Benátky
Vodní plochy a toky
Praha
Výlety s dětmi
Malá Strana – historická součást staré Prahy patří dnes k tomu nejkrásnějšímu, co lze v metropoli vidět. Je cílem turistických i jiných výletů. Stejně tak jako městský ostrov Kampa.
Krásné prostředí pomáhá vytvářet i Čertovka. První zmínky o ní jsou staré už bezmála deset století, tehdy plnila především obrannou funkci a někdy ve dvanáctém století tvořil pravděpodobně část vodního příkopu zdi kláštera johanitů.
Za hranicemi Malé Strany se nacházela i Kampa. Ostrov formovaný nánosy vltavských písků, bývaly na něm hlavně zahrady. Novou podobu a následný rozkvět mu poněkud paradoxně přinesl až oheň. Vodní kanál Čertovka byl do poloviny 19. století nazýván Rožmberská strouha Čertova se mu říká pro proudy mezi kameny vodní proudy – silné „čertovské“ toky. Gondoly tady sice nejsou, ale i tak se někdy téhle části Prahy říká Pražské Benátky.
Se Zdeňkem Bergmanem si projdeme i podzemí a mluvit s ním budeme i o Bradáčovi. Projít či projet se tady můžete i vy – s První všeobecnou člunovací společností.
Pražská mincovna
Muzea
Praha
Tipy na výlety
V místech bývalého přemyslovského hradiště, dnešního Pražského hradu se od poloviny 10. století razily staré mince – denáry. O jejich rozšíření se zasloužil kníže Boleslav I. Jednalo se o stříbrné mince o hmotnosti 1 gramu s převzatým motivem bavorských ražeben.
Od 10. do 13. století bylo na našem území několik mincoven. Avšak ta pražská patřila k nejdůležitějším v Čechách. V 11. století dochází k rozrůznění motivů. Na mincích se tak začíná objevovat vyobrazení sv. Václava. K nejkrásnějším platidlům v Evropě pak patří mince z 12. století, které jsou už námětově velice pestré.
Nejstarší pražská mincovna byla pravděpodobně na Pražském hradě poblíž 3. nádvoří. Není však vyloučeno, že se první mince razily v podhradí u Malostranského náměstí a poté se teprve začalo razit na Hradě. Dílna z podhradí se nejspíš přestěhovala na Vyšehrad, kde po určitou dobu pracovala. Vydatnost pražské mincovny prudce vzrostla až za vlády Karla VI., který nechal zavřít mincovny v Kutné Hoře a Jáchymově.
V roce 1784 ukončila mincovna v Hankově domě na příkaz císaře činnost. Zařízení bylo přeneseno do domu bankální administrace v dnešní Husově ulici. Za Napoleona byla v roce 1795 otevřena mincovna v prostorách paulánského kláštera na Staroměstském náměstí včetně kostela sv. Salvátora. Zpočátku razila tolary, později přešla na ražbu drobných stříbrných a měděných mincí. Roku 1856 vyrazila pražská mincovna poslední dvacetikrejcar. Dnes připomínají mincovnu jen barokní plastiky horníků nad domovním portálem barokního domu postaveného na jejím místě.
Pražské Karolinum
Muzea
Praha
Výlety s dětmi
Karolinum je dnes národní kulturní památkou, symbolem Univerzity Karlovy. Od druhé poloviny 14. století se zde nachází reprezentativní sídlo pražské univerzity.
Základní půdorysnou dispozici budovy tvoří románsko-gotické prostory původního paláce, kdysi zahloubené přízemí domů z 13. století (dnes se stálou výstavou o dějinách univerzity), nad nimiž byl v šedesátých letech 14. století postaven rotlevovský palác.
Centrálním prostorem Karolina je Velká aula, v prvním poschodí slavnostní shromaždiště akademické obce, sál, v němž se konají také imatrikulace a promoce studentů a absolventů. Dnešní podobu jí dal architekt Fragner. V jejím čele je umístěn gobelín vzniklý podle návrhu V. Sychry (1948) v dílně M. Teinitzerové.
V jeho středu jsou vetkány motivy z nejstaršího pečetidla Karlovy univerzity (klečící Karel IV. předává patronu českých zemí sv. Václavovi zakládací listinu univerzity), úryvky z Karlovy zakládací listiny z roku 1348 a symboly univerzitních fakult.
Den otevřených dveří v Karolinu
Muzea
Praha
Výlety s dětmi
Pražské Klementinum je známé především jako sídlo Národní knihovny. Přesto je v první řadě vzácnou architektonickou památkou v centru hlavního města. Komplex vybudovaný na staroměstské straně Karlova mostu patří k největším komplexům nejen v Praze a u nás, ale i v evropském měřítku. Areál bývalé jezuitské koleje, nejstarší a největší u nás, byl budován takřka 170 let. Základní kámen byl položen v roce 1653.
Všechny jeho prostory jsou architektonicky velmi cenné, ale stejně jako každá stavba, má i komplex Klementina svá nej…. K nim patří Zrcadlová kaple, Barokní knihovní sál a Astronomická věž.
Do těchto prostor zavedou hosty průvodci při komentovaných prohlídkách, které probíhají denně. Všechny tři klementinské klenoty vznikly po roce 1720.
Zrcadlová kaple patří právě díky použití zrcadel při výzdobě ke světovým unikátům. Vzácné jsou i fresky a nástěnné malby. Milovníci vážné hudby mohou do kaple vstoupit při pravidelných koncertech.
Knihovní sál byl dokončen v roce 1722. Je vzácný nejen svou výzdobou, která připomíná antickou vzdělanost jako základ, ale také knihami, které jsou v něm uloženy. Jsou to cizojazyčné knihy s teologickou tématikou a Klementinum je získávalo od roku 1600 do nedávné doby. Mnohé z nich pocházejí z časů, kdy tu pobývali jezuité.
Ve stejném roce jako sál byla dokončena i Astronomická věž. Zpočátku sloužila jako vyhlídková, později byla vybavena astronomickými přístroji. Odměnou všem, kteří se do ní vydají, je krásný výhled nejen na celé Klementinum, ale i na Prahu.
Bleší trhy na náměstí Míru v Praze
Obec
Praha
Výlety s dětmi
Také se vám líbila atmosféra bleších trhů třeba v Paříži,Vídni nebo Benátkách? Máme pro vás dobrou zprávu: už za nimi nemusíte cestovat tak daleko – i v Praze je tato tradice obnovena a vždy v poslední sobotu v měsíci si ji můžete na náměstí Míru užít. Nejbližší příležitost máte 29.srpna.
Za malý poplatek si může kdokoli pronajmout kousek „tržní plochy“ a k prodeji tu nabídnout to, co nepotřebuje, ať už se jedná o „krámy“ ze sklepa či půdy nebo o sběratelské kousky, které stále nikdo neocenil. Pořadatelé nezamýšlejí výnosnou akci, ale slibují si hlavně dobrou zábavu pro lidi. A samozřejmě, někomu výhodná koupě určitě udělá radost sama o sobě.
Trh je otevřen také sběratelům, vetešníkům i obchodníkům s použitými věcmi, knihami nebo kuriozitami, kteří na sebe takto třeba chtějí upozornit a získat nové zákazníky. Přísně se ale bude hlídat, aby šlo opravdu o věci staré a v žádném případě se na tržišti neprodávalo nové zboží. Smějí se prodávat třeba staré desky, ale s nápadem prodávat starší mobilní telefony nebo přehrávače nikdo neuspěje: podle pořadatelů by pak tito prodejci převálcovali pravé „bleší trhovce“ a vše by se posunulo směrem k obyčejnému tržišti, což by bylo proti původnímu záměru zřizovatele. Existuje také seznam zakázaného zboží, i když splňuje základní parametr, totiž že se jedná o zboží použité. Nesmí se prodávat například zbraně, velké elektrické spotřebiče, části motorových vozidel, erotické pomůcky, parfémy nebo vycpaná zvířata.
Clam-Gallasův palác
Obec
Praha
Kam na výlet?
Praha 1 - Staré Město, Husova 20, Mariánské nám. 3,
Perla baroka, jeden z nejkrásnějších pražských paláců je ukázkou vzácné čistě vídeňské palácové barokní stavby. Stavěl se od r. 1713 pro neapolského místokrále Jana Václava Gallase na místě menšího paláce a několika měšťanských domů. Palác stavěl Jan Dominik Canevalle podle plánů významného vídeňského architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Po smrti J. V. Gallase r. 1719 pokračoval ve stavbě jeho dědic Filip Josef, který uzavřel smlouvu o malířské výzdobě paláce s vynikajícím italským malířem Carlo Carlonim. V roce 1757 vymřel rod Gallasů a palác připadl synovi Gallasovy sestry Kristiánu Filipovi z Clamu. Tak se spojila obě jména a vznikl rod Clam-Gallasů.
Celková podoba budovy byla motivována antickou mytologií. Monumentální reprezentační palácový komplex zahrnoval čtyřkřídlou dvoupatrovou budovu kolem čtvercového dvora s průčelím a dvěma portály a zadním křídlem sahajícím až na Malé náměstí. Budova paláce je dokonalým příkladem monumentální stavby v těsné středověké zástavbě. Sochařské práce provedla dílna Matyáše Bernarda Brauna: průčelí paláce s dvěma portály sochami gigantů u obou portálů a výplněmi představujícími činy Herkulovy, dvě vázy s hrajícími si andílky, socha Tritona na kašně ve dvoře a původních třináct soch na atice paláce, z nichž většina musela být pro špatný stav sejmuta již r. 1880. Pozoruhodná je také výzdoba palácového schodiště s nádherným zábradlím. Známá socha Vltavy zvaná Terezka od Václava Práchnera je umístěna ve zdi u malé zahrady zřízené r. 1800 z bývalého hřbitova u kostelíka Panny Marie na Louži (dnes přístupná z Mariánského nám.).
Carlo Inocenc Carlone provedl na hlavním schodišti haly fresky, na nichž jsou zobrazena antická božstva (Chronos, Jupiter s orlem, Proserpina, Cerera, Mars, Venuše, Bakchus, Vulkán, Merkura a Luna). Na stropě nad schodištěm na rozloze cca 130 m2 provedl fresku Triumf boha Hélia a v sálech ve druhém patře další fresky (např. Shromáždění olympských bohů, Apoteóza umění). Přibližně v téže době byla provedena i štuková výzdoba schodiště a velkého Mramorového sálu, kterému se říká též Bíly, Zlatý či Slavnostní. Je to ústřední sál celého paláce se zrcadly a křišťálovými lustry o velikosti 12,5 x 11 m. Sloužil jako taneční sál, hudba přicházela z vedlejší místnosti.
V době největšího rozkvětu se zde konaly plesy a koncerty. Palác hojně navštěvovali slavní hosté, např. Mozart s ženou Konstancií a Josefinou Duškovou, která prý byla blízkou přítelkyní Clam-Gallasů. Hrál zde i Beethoven. Když majitelům chyběly peníze na udržování rozsáhlých objektů, pronajali některé prostory úřadům. Po právnických studiích zde nastoupil Franz Kafka jako praktikant. Za 1. republiky až do 50. let 20. st. se zde konaly svatby. Potomci Clam-Gallasů žijí od r. 1945 v cizině. O majetek přišli na základě Benešových dekretů, takže se na ně restituce nevztahuje.
V roce 1945 po požáru Staroměstské radnice sem byl přemístěn Archív hl. m. Prahy. V r. 1978 byl vydán na palác havarijní výměr a od té doby se areál postupně opravuje. Archív hl. m. Prahy byl přestěhován na Chodovec. V současnosti slouží jako druhé pracoviště Archivu hl. m. Prahy. V jeho reprezentačních prostorách a sálech se konají výstavy, koncerty nebo společenské akce. Palác patří Magistrátu hl. m. Prahy
Autoklub České republiky
Muzea
Praha
Praha 1 - Nové Město, Opletalova 29
Budova byla postavena v letech 1927 - 1929 architektem Pavlem Janákem. Její zajímavá architektura je na pomezí dvou stylů - konstruktivismu a funkcionalismu. Osobitý vzhled budovy tvoří kromě jiného monumentální vchod zdobený masivními sloupy, které nesou i terasu 2. poschodí. Terasy přes celé průčelí budovy se opakují ve třetím i v pátem poschodí budovy. V objektu je historická Heinzova síň , která je stylovým a reprezentačním prostorem pro jednání na vysoké úrovni. V roce 1993 se zde podařilo připravit zasedání nejvyššího orgánu automobilového světa - představitelů FIA, kteří za celých 80 let své existence ještě nezasedali jinde než v Paříži.
Stavba byla od počátku navržena i postavena pro Český klub automobilistů. Provoz budovy byl zahájen v r. 1929 při slavnostním zasedání u příležitosti 25. výročí vzniku Českého klubu automobilistů. V období totality sídlil v Budově Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou), po r. 1989 se vrátila motoristům a rozsáhlé restaurační provozy jsou pronajímány.
Zrcadlové bludiště na Petříně
Rozhledny a vyhlídky
Praha
Výlety s dětmi
Praha 1 - Malá Strana - Petřínské sady
Bludiště bylo zbudováno podle projektu arch. Wiehla jako pavilon Klubu českých turistů na pražské Jubilejní výstavě 1891. Postavil jej pražský tesařský mistr a stavitel Matěj Bílek. Bludiště stálo původně v blízkosti nároží Průmyslového paláce, o dva roky později bylo přemístěno na Petřín. Je napodobeninou někdejší gotické brány vyšehradské zvané Špička, postavené ve 14. století Karlem IV. a završenou devíti věžičkami. Původně bylo v předních místnostech kruhové panoráma s dvaceti průzory na cca 100 střídajících se stereoskopických diapozitivů zajímavých českých lokalit. Dále byla výstava turistické a publikační činnosti klubu a výstava turistických výrobků českých firem. Následoval prostor dioramatu. Je to velký obraz s plastickým popředím, který znázorňuje boj Pražanů se Švédy na Karlově mostě roku 1648, přesněji obranu Staroměstské mostecké věže jezuitou Plachým. Obraz má 80 metrů čtverečních, je společným dílem bratrů Adolfa a Karla Liebscherových, obraz vytvořili za pomoci Vojtěcha Bartoňka a Karla Štapfera. Karel vytvořil krajinářské a architektonické části, Adolf působivý děj, dílo namalovali za 50 dní. Na obraze je zajímavé vidět, jak vypadal levý břeh Vltavy v polovině 17. st. Pavilon měl značný ohlas, takže Klub českých turistů měl z jeho provozu na výstavě dokonce zisk.
Po přenesení pavilónu na Petřín bylo v pravé části místo panoramatu s diapozitivy nainstalováno zrcadlové bludiště, které vede k dioramatickému obrazu. Inspirací bylo patrně zrcadlové bludiště v Prátru ve Vídni. Druhá místnost byla v r. 1911 vybavena různě vypouklými a vydutými zrcadly (síň smíchu). Bludiště má 31 obyčejných a 14 zkreslujících zrcadel. V roce 1975 provedla Pražská stavební obnova a Ústředí uměleckých řemesel generální rekonstrukci objektu.
Štefánikova hvězdárna
Hvězdárny a planetária
Praha
Výlety s dětmi
Blíž ke hvězdám v Praze být nemůžete. Leda byste na nejvyšším vrcholu Prahy (327 m) poskakovali nebo si dalekohled z hvězdárny vynesly na Petřínskou rozhlednu. Nejlákavější je ve hvězdárně asi vlastní pozorování oblohy. K dispozici máte několik dalekohledů a pozorování se konají ve dne i v noci. Nejoblíbenější je největší dalekohled s třemi refraktory pod hlavní kopulí. Užívá se k průzkumu noční oblohy, ale umožňuje i pozorování slunečního
povrhu a výbuchů na slunci. Pozorování vesmírných objektů jsou doprovázena odborným výkladem zaměstnanců
a demonstrátorů hvězdárny. V přízemí hvězdárny je instalována stálá výstava se zaměřením na astronomii a pokud se chcete o vířícím kosmu dozvědět víc, můžete svou návštěvu spojit s promítáním a naučnými programy. Pro děti jsou po oba víkendové dny určeny pořady od 14.30, pořady pro dospělé začínají od 17.00. Vedle nich se připravuje také řada programů pro žáky škol a školiček všech stupňů a populární jsou i pravidelné popularizační přednášky předních odborníků. V místní knihovně si můžete vybrat z více než deseti tisíc knih.
Břevnovský klášter
Církevní stavby
Praha
Tipy na výlety
Je nejstarší a dodnes činný mužský klášter u nás. Je otevřený veřejnosti a o víkendech máte možnost účastnit se pravidelných prohlídek, které vás provedou jeho zahradami
, sídlem představeného kláštera, kostelem i starobylou kryptou. Klášter založený roku 993 byl původně celý dřevěný
, ale už v 11. století tu byl postaven románský kostel a krypta. Basilika sv. Markéty nad ní pochází z doby baroka a na její výstavbě i výzdobě se podíleli přední evropští architekti (podle projektu Kryštofa Dienzenhofera a jeho syna Kiliána). Součástí areálu jsou klášterní zahrady rozdělené na část přístupnou po celý týden a část klauzurní, která se pro veřejnost otevírá pouze o víkendech. Součástí zahrady je opatský letohrádek Vojtěška postavený nad pramenem potoka Brusnice. Prohlídka trvá přibližně 1,5 hodiny. V areálu najdete i stylovou restauraci Klášterní šenk nabízející jídla z tradiční staročeské kuchyně
Návštěvní doba
letní sezona (duben - říjen) so, ne 10, 14, 16
zimní
sezona (listopad - březen) so, ne 10, 14
Klášterní zahrada
po - pá 5:30 - 8:00 a 17:00 - 20:30
so + ne 5:30 - 20:30
Petřínská rozhledna
Rozhledny a vyhlídky
Praha
Výlety s dětmi
Praha 1 - Malá Strana - Petřínské sady
V r. 1889 byli členové Klubu českých turistů na světové výstavě v Paříži, kde se tak nadchli pohledem na slavnou Eiffelovu věž, že se rozhodli vytvořit podobnou dominantu nad městem v Praze. Založili Družstvo pro výstavbu rozhledny, dali do něj první peníze a od magistrátu získali pozemek. Pro pětkrát menší napodobeninu Eiffelovy věže byl vybrán vrch Petřín v nadmořské výšce 318 m. Stavbu rozhledny urychlilo konání Zemské jubilejní výstavy v Praze v r. 1891. V r. 1890 byla provedena projektová příprava a zajištěny potřebné prostředky. Stavba byla zahájena v březnu 1891 podle návrhu arch. Vratislava Pasovského, autory konstrukce byli ing. František Prášil a ing. Julius Souček z Českomoravské strojírny. V neuvěřitelně krátké době vyrostla celá konstrukce, 28. července 1891 byla zkolaudována a již 20. srpna 1891 byla rozhledna slavnostně otevřena. Tvoří ji lehká osmiboká příhradová ocelová konstrukce, na kterou se spotřebovalo 175 tun železa. Osm ramen konstrukce bylo zakotveno v mohutných kamenných blocích ve vrcholech osmiúhelníka, jehož úhlopříčka měří 20 m. Cesta na vrchol má 299 schodů až k vyhlídkové kabině ve výšce 51 metrů, odkud je překrásný rozhled na město. Celková výše rozhledny je uváděna 63,5 m.
Ve 20 m prvního patra byla zbudována krytá vyhlídková terasa s ochozem. Na střeše ve výšce 60 m nad terénem byla původně umístěna stylizovaná koruna s vlajkovou žerdí. Tehdy vozil návštěvníky na vyhlídku výtah pro šest osob, zprvu na plynový, později na elektrický pohon. Přízemní pavilon sloužil restauraci. 5. 7. 1938 v době konání sokolského sletu v Praze došlo patrně ke zkratu a začalo hořet uvnitř výtahové kabiny. Návštěvníci tehdy kabinu včas opustili a sestoupili do přízemí, horní část rozhledny však byla poškozena a musela být částečně přestavěna.
1. května 1953 byl na rozhledně uveden do provozu televizní vysílač. Tehdy byl zrušen výtah, aby tubus vyplnily kabely a napáječe. Kabina v prvním patře také začala sloužit spojům, kterým byla celá věž předána. Místo královské koruny byla na vrchol umístěna televizní anténa a později anténní nástavec tubusu. Pro návštěvníky zbyla jen obě schodiště a horní vyhlídková kabina. Nad prvním patrem byla vystavěna plošina pro parabolické antény. R. 1980 byla rozhledna pro havarijní stav tubusu a schodiště pro veřejnost uzavřena. V r. 1991 se ke 100. výročí Zemské jubilejní výstavy konala Všeobecná československá výstava. Pro tuto příležitost byla věž po nejdůležitějších nutných opravách pro veřejnost otevřena a vydržela provoz až do r. 1999. Od r. 1998 je ve správě Pražské informační služby. Od r. 1999 po dobu dvou let probíhala generální rekonstrukce rozhledny, většinou za provozu. Rekonstrukci rozhledny prováděl Spojprojekt Praha a. s. Byla rozebrána stará a nově vyrobena obě dřevěná schodiště z kvalitního dřeva bez suků. Schody byly opatřeny protiskluzovým povrchem. Byl osazen nový tubus a v něm výtah pro invalidy a starší osoby, který jezdí do horní vyhlídkové kabiny. Místo dřívějšího obedněného balkonu vznikl ve 20 m elegantní ochoz, kde je umístěn dalekohled. Tento ochoz je přístupný i turistům na invalidním vozíku. V nově vybudovaném přízemí je vstupní hala, bufet a expozice Klubu českých turistů. Suterénní prostor je uchován otevřený, je v něm možné vidět pilíře, na nichž rozhledna stojí. Je zde prostor pro galerii, v níž byla otevřena dlouhodobá výstava Jára Cimrman, génius, který se neproslavil. Výstava představuje sbírku kuriózních vynálezů z 19. st. z Národního technického muzea. Rozhledna byla po rekonstrukci otevřena pro veřejnost 24. března 2002.
Prašná brána
Rozhledny a vyhlídky
Praha
Výlety s dětmi
Prašná brána, jedna z nejvýraznějších památek pozdně gotické Prahy, byla postavena na místě zchátralé původní brány Horské, zvané Odraná, pocházející z 1. pol. 13. století. Prašnou branou vstupovala do města jedna z hlavních silnic přicházející z východních Čech, zejména z Kutné Hory.
Tudy také vcházely na území města korunovační průvody českých králů. Prašná brána tak zahajuje Korunovační či Královskou cestu na Pražský hrad.
Základní kámen byl položen v roce 1475, stavbu řídil stavitel Václav, od roku 1478 Matěj Rejsek, který zčásti provedl i bohatou sochařskou výzdobu. Věž byla založena na dně hradebního příkopu cca 9 m pod dnešním terénem. Později byl příkop zasypáván, po založení Nového Města ztratil svůj význam, a zmizel i most vedoucí k průjezdu. Od roku 1488 zůstala brána nedokončena zřejmě proto, že královská rezidence přesídlila ze Starého Města opět na Hrad. Další stavební práce byly obnoveny až roku 1592 za primátora Krocína z Drahobejle, kdy byl vybudován nový vchod a točité schodiště (používá se dodnes). Předtím byl přístup pouze pavlačí z Královského dvora. Dnešní název Prašná (původně Nová) se používá od začátku 18. století, kdy brána sloužila jako skladiště střelného prachu.
Roku 1757 byla poškozena pruskou střelbou a roku 1817 byla odstraněna všechna poškozená plastická výzdoba. Roku 1823 byly na věži umístěny hodiny, později odstraněny. Dnešní stav pochází z let 1875 - 86, kdy byla Prašná brána restaurována a dostavěna v pseudogotickém stylu arch. Josefem Mockerem za spolupráce významných českých sochařů např. Bohuslava Schnircha a Ludvíka Šimka. První patro zaklenul stavitel hvězdovou klenbou, druhé patro síťovou klenbou. Průjezd má síťovou klenbu a brána je zakončena ochozem a dlátovou střechou. První patro ze strany Celetné zdobí sochy Jiřího z Poděbrad a Vladislava II., z druhé strany Přemysla Otakara II. a Karla IV. Sochy králů jsou obklopeny znaky zemí, kterým vládli. V rozích jsou alegorie panovnických ctností. Nad sochami panovníků jsou okřídlení andělé a na čtyřech rohových sloupech lev se znakem Starého Města pražského. Ve výši druhého patra jsou sochy českých patronů a světců, v jejich středu na východní straně Kristus, na západní straně Panna Maria s dítětem. Průčelí do Celetné ulice nese sochy Adama a Evy, protilehlé průčelí sochy sv. Petra a Pavla. U cimbuří jsou znaky českých královských měst. Nad průjezdem na východě je poprsí rytíře s páskou s latinským nápisem s tímto významem: Hle, Praha. Poctivým jsem matkou, podvodným macechou; tito nechť prchají a přicházejí ti, kdož sami od sebe chtějí dobro. Na západní straně poprsí Matěje Rejska, který drží pásku s touto latinskou prosbou: Ó měšťane, odpusťte nehodným lidem žijícím bez zákona, působiti násilí mě, nádobě ušlechtilé. Na straně sousedící s Obecním domem jsou zbytky gotické plastické výzdoby představující lehce pohoršlivé výjevy. Ze strany od Obecního domu je mezi poschodími zvláštní arkýř, který sloužil jako klozet. Břidlicová střecha se čtyřmi nárožními 6 m vysokými věžičkami je u ochozu poseta nejrůznějšími podpisy návštěvníků, nejstarší pocházejí z roku 1821 a 1844.
Generální oprava byla provedena v letech 1961 - 63, dílčí rekonstrukce sochařské výzdoby v roce 1992.
Prašná brána je vysoká 65 metrů, vyhlídkový ochoz je ve výšce 44 metrů, točité schodiště má 186 kamenných stupňů.
Strahovský klášter
Církevní stavby
Praha
Tipy na výlety
Praha 1 - Hradčany, Strahovské nádvoří 1, čp. 132/IV
Premonstrátský klášter na Strahově byl prvním premonstrátským klášterem u nás. Premonstrátský řád, založený sv. Norbertem 1120, se velmi rychle šířil v Evropě. Tak již roku 1140 olomoucký biskup Jindřich Zdík a kníže Vladislav II. (od r. 1158 král Vladislav I.) založili první premonstrátský klášter u nás - románský Strahovský klášter. Byl založen poblíž cesty vedoucí ke knížecímu hradu, v místě, kde se strahovalo (držela se stráž) - tedy Strahov. V latinských pramenech se uvádí, že klášter stojí na hoře Sion. Sion je také jméno jednoho z vrchů v Jeruzalémě a znamená v hebrejštině hlídku, stráž.
Klášter byl zbudován velmi rychle, již z r. 1182 je zpráva o druhém svěcení kostela po posunutí oltáře. Areál byl patrně rozsáhlejší než tehdejší Pražský hrad, byla to největší románská stavba v Čechách a snad i v celé Evropě. Pobývaly v něm významné osobnosti a konal se tu zemský sněm. Po požáru románského kláštera v r. 1258 byl obnoven již v raně gotickém duchu. Za husitské doby klášter upadal a nový vzestup nastal až koncem 16. a začátkem 17. st. Roku 1603 - 12 vznikl nalevo od vstupní brány goticko-renesanční votivní kostel sv. Rocha (dnes odsvěcený, v současnosti je v něm galerie MIRO). Sv. Roch byl ochránce proti morovým ranám. Byl obnovován konventní chrám Nanebevzetí Panny Marie a klášter dále přestavován. Vyvrcholením bylo přenesení ostatků sv. Norberta r. 1627 z magdeburského premonstrátského kláštera P. Marie na Strahov. Magdeburk byl totiž ovládnut evangelíky. Sv. Norbert založil r. 1120 klášter ve Francii v údolí Premontré (latinsky Praemostratum) a později se stal biskupem v Magdeburku. Jeho původní hrob na Strahově byl v mřížové kapli uprostřed kostela, dnes v kapli sv. Voršily. Roku 1648 byl klášter vyrabován Švédy a následovala raně barokní přestavba. Na postupném budování a barokním vybavení klášterního areálu se podíleli malíři jako J. J. Hering, Antonín Stevens ze Steinfelsu, Michael Leopold Willmann, Jan Kryštof Liška, Jiří Vilém Neuenhertz a František Xaver Balko, sochaři Ondřej Filip Quittainer, Jan Antonín Quittainer a Ignác František Platzer, architekti Giovani Domenico Orsi, Jean Baptiste Mathey, Kilián Ignác Dientzenhofer a Anselmo Lurago. R. 1671 vznikl Teologický sál, starší reprezentační místnost Strahovské knihovny. V barokních skříních jsou zde uloženy staré rukopisy a prvotisky, nejstarší pergamenový evangeliář z 9. st. V sále jsou umístěny holandské globy z 17. až 19. st. Byl přestavěn vlastní konvent a zakončením stavebního vývoje byla výstavba nové klasicistní knihovny s velkým Filozofickým sálem (délka 32 m, šířka 10 m a výška 14 m). Z hospodářských budov je nejvýznamnější strahovský pivovar, v němž se vařilo pivo až do začátku 20. st. Od 30. let 19. st. dochází k budování Strahovské obrazárny s pozoruhodnou kolekcí středoevropského umění. Vývoj kláštera byl v roce 1950 přerušen násilným obsazením komunistickou mocí. Po roce 1989 dochází k restituci klášterního majetku a k návratu klášterní komunity. Klášter patří opět premonstrátskému řádu, jehož komunita se ujala své pastorační funkce i starosti o strahovský areál.
Půdorys kláštera tvoří nepravidelný čtyřúhelník, uprostřed stojí opatský chrám Nanebevzetí Panny Marie, původně románská trojlodní bazilika. Počátkem 17. st. byl renesančně přestavěn, o něco později prodloužen k západu, kde vznikl pozdně renesanční portál. Dnešní barokní podobu získal chrám v letech 1742 - 58 při přestavbě, kterou vedl Anselmo Lurago. Převážně barokní interiér chrámu je vyzdoben osmi velkými a dvaatřiceti menšími freskami na klenbě a dvanácti nástěnnými obrazy ze života sv. Norberta v boční lodi nad arkádami. V chrámu jsou na neznámém místě pohřbeni jeho zakladatelé kníže Vladislav II. a biskup Jindřich Zdík. V samostatné kapli Panny Marie Pasovské je pohřben generál Gottfried z Pappenheimu, který zemřel po bitvě u Lützenu r. 1632. Je to původce českého rčení "známe své pappenheimské". V r. 1992 byl chrám povýšen papežem Janem Pavlem II. na Basilicu minor, což je titul pro nejvýznamnější katolické chrámy.
Směrem na jih je čtvercový konvent, v němž probíhal převážně klášterní život. Na východě je budova opatství a dvůr uzavírá budova provizorátu. Na jih od konventu je zahrada se salou terrenou a směrem k městu vyhlídková terasa s barokním altánem. Směrem k Pohořelci je rozsáhlé vnější nádvoří s hospodářskými budovami, které se přimykají ke gotické ohradní zdi. Hlavní vstup do chrámu otevírá honosná barokní brána, kterou postavil začátkem 40. let 18. st. vlašský architekt Anselmo Lurago. Bránu zakončuje lomená římsa zdobená uprostřed velkou barokní sochou svatého Norberta. Autorem sochy z r. 1755 je Jan Antonín Quittainer. Uprostřed nádvoří je sloup, který také nese sochu sv. Norberta z 2. poloviny 17. st. V areálu Strahova sídlí již jen malá část Památníku národního písemnictví, jehož součástí byla v době budování socialismu i Strahovská knihovna. Ta byla v restituci vrácena premonstrátskému řádu a Památníku písemnictví zůstal jen literární archív, jehož většina byla již přestěhována mimo Prahu. Památník si užívané prostory pronajímá od Strahovského kláštera.
Strahovský klášter je národní kulturní památkou.
Strahovská obrazárna
Církevní stavby
Praha
Tipy na výlety
Praha 1 - Hradčany, Strahovský klášter 1/132
Obrazárna kláštera premonstrátů na Strahově představuje významná díla výtvarného umění 14. - 19. st. instalovaná v nádherných interiérech Strahovského kláštera, ve speciálně upraveném horním ambitu rajského dvora. Již v 18. st. měl premonstrátský klášter hodnotné umělecké sbírky. V r. 1836 z nich založil opat Jeroným Josef Zeidler klášterní obrazárnu, která se rozšiřovala až do r. 1950, kdy byl celý klášter zrušen komunistickým režimem a vzácná umělecká díla byla rozptýlena do galerií a sbírek jiných institucí. Listopad 1989 přinesl restituci církevního majetku, která umožnila návrat vzácných sbírek Strahovskému klášteru. K obnově sbírky, vybudování nové expozice a jejímu představení veřejnosti ve Strahovské obrazárně došlo v roce 1993. Veřejnost může obdivovat 99 nejkvalitnějších obrazů a plastik sbírky v prvním patře křížové chodby kláštera.
Jde o jednu z nejcennějších klášterních sbírek ve střední Evropě. Jsou zde ucelené soubory maleb a plastik české a středoevropské gotiky (Strahovská Madona z doby kolem r. 1340, Svatá Barbora Strahovská, kolem roku 1410, Strahovský oltář od Mistra litoměřického oltáře a další). Lze vidět díla rudolfinského malířství (B. Spranger, J. Heintz), díla českého a středoevropského baroka (J. J. Hering, K. Škréta, P. Brandl), rokokové malířství i obrazy českých předních malířů z počátku 19. st. (L. Kohl, F. X. Procházka). Je zde zastoupena i holandská, vlámská a italská malba 17. a 18. st.
Nejslavnějším obrazem sbírky je Růžencová slavnost Albrechta Dürera, kterou zakoupil klášter r. 1793 a kterou vystavoval až do roku 1934, odkdy je vystavena v Národní galerii. Návštěvníci zde mohou vidět kopii Růžencové slavnosti, pořízenou v letech 1840 - 41 při restaurování Dürerova originálu.
Součástí sbírky je i velká kolekce grafiky a uměleckořemeslných většinou liturgických předmětů z období od 14. do 19.st. Mezi nejvzácnější patří dvě gotické ostatkové desky z počátku 14. st. - vzácné ukázky gotického zlatnictví.
Strahovská knihovna - Teologický sál, Filosofický sál
Církevní stavby
Praha
Tipy na výlety
Praha 1 - Hradčany, Strahovské nádvoří 1/132
Teologický sál
Barokní Teologický sál - vznikl v letech 1671 - 1679 podle návrhu architekta Giovanniho Dominika Orsiho, od něhož je i štuková výzdoba stropu. V barokních knihovnách je na 18 000 knih s teologickým zaměřením, dřevěné vyřezávané kartuše s obrázky a nápisy nad policemi označují druh literatury v příslušném oddělení. Jedná se zde o první knihovnickou pomůcku. Nástropní fresky Siarda Noseckého z 18. st. znázorňují vztah lidí ke knize, latinské nápisy jsou citáty z bible. K zajímavým exponátům Teologického sálu patří tzv. kompilační kolo, pult k sestavování textů. Na policích kola byly umístěny knihy, speciální mechanismus nedovoloval knihám, aby se spadly, ale zůstaly na svých místech.
Po obou stranách sálu jsou zemské a astronomické globusy.
V letech 1993 - 94 byl interiér restaurován.
Filozofický sál
Velkolepým završením stavebního vývoje strahovského areálu byla výstavba nové knihovny s klasicistním sálem Filozofickým za opata Václava Mayera. Vybudováním knihovny, kterou zpřístupnil veřejnosti, zabránil opat zrušení kláštera v josefinské době. Opat byl navíc blízký Josefu II. a štít průčelí Strahovské knihovny dal ozdobit medailonem Josefa II. - osvíceného panovníka, který oceňuje hodnoty knihovny. Knihovna vznikla přestavbou bývalé sýpky pod vedením Ignáce Palliardiho. Vzápětí nato byla knihovna přestavěna a přizpůsobena na rozměry knihovního interiéru ze zrušeného premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, jehož knihy se strahovskému opatovi podařilo získat. Knihovna z ořechového dřeva byla v Praze postavena v letech 1794 - 1797 původním autorem Janem Lahoferem z Tasovic. Nejvyšší řady knih jsou přístupné pouze z galerie, na kterou vedou v rozích knihovny spirálovitá schodiště, maskovaná falešnými hřbety knih.
V roce 1794 pak vymaloval strop knihovny Anton Maulbertsch na námět Cesta lidstva k moudrosti podle malby knihovny v Louce. Knihovna není zdaleka zaměřena jen nábožensky, ale jsou zde i knihy lékařské, farmaceutické, matematické, právnické, filozofické, geografické, astronomické aj. Sál je dlouhý 32 m, široký 10 m a vysoký 14 m.
