Loď PORTA BOHEMICA1

Vodní plochy a toky

SEVERNÍ ČECHY

Tipy na výlety


Řeka Labe, procházející napříč Ústeckým krajem, vytvořila velmi nevšední krajinu s hlubokým zářezem říčního údolí. Během plavby, kterou podnikneme na lodi Porta Bohemica 1, je možné vychutnat nádherné panoráma Českého středohoří s typickými kužely vyhaslých sopek a unikátní přírodní útvar Porta Bohemica – Brána Čech, jak se nazývá kaňonovité údolí Labe.

Loď, moderní a bezpečná, je určena až pro 300 osob - brázdí hladinu Labe na svých pravidelných cestách mezi Ústím nad Labem, Velkými Žernoseky, jezerem v Píšťanech, Lovosicemi, Litoměřicemi, Roudnicí nad Labem a Štětím.
Na lodi je k dispozici nekuřácká lodní restaurace „Létající ryba“ s celkovou kapacitou 220 míst, kde si během plavby můžete pochutnat na obědě či večeři. Mimo hlavní sezonu restaurace nabízí rychlé občerstvení. Na lodi je možné přepravovat až 130 jízdních kol. Mimo pravidelný jízdní řád je možné si loď pronajmout pro různé společenské akce a výlety s živou hudbou a občerstvením.
První osobní parník se v Ústí objevil už v roce 1841. A pak následovaly další a fungovaly jako takové lodní autobusy. Zastávky měly prakticky ve všech vesnicích lemujících břeh Labe. Za Portou Bohemicou pokrývají stráně terasy s žernoseckými vinicemi a za nimi čeká pasažéry tajemná odbočka. Z hlavního toku Labe loď vpluje do zarostlého kanálu. Na jeho konci se otvírá vodní plocha Píšťanského jezera.

Zaniklé obce

Turistické trasy

SEVERNÍ ČECHY

Tipy na výlety



Severní Čechy – po válce významné průmyslové území, kde navíc došlo i k ne příliš šťastné výměně obyvatel. Krajina se ale proměňuje a my vás teď pozveme na výlet po zapomenutých místech i obcích a staveních.

Pohybovat se budeme po speciální turistické trase. Naši cestu bychom si mohli označit jako putování po zaniklých obcích pod Bukovou horou na Ústecku.
Turistická cesta Zubrnice – Malé Březno vznikla jako praktický výsledek semináře studentů Filozofické fakulty UJEP, oboru kulturně historická regionalistka. Ti ve spolupráci s Archivem města Ústí nad Labem prostudovali dostupné historické dokumenty, navrhli trasu, zajistili patřičná povolení a provedli značení cesty.

Příčinou zániku sídel na jihozápadním svahu Bukové hory bylo to, že do obcí nebyly zavedeny silnice. Stará Homole, Velké Stínky a samoty se nepodařilo osídlit po odsunu německých obyvatel v roce 1946 a od té doby chátraly. Jiný osud měl Vitín, kam přišli čeští osídlenci především z řad vojáků Svobodovy armády. V roce 1945 zde vznikla místní správní komise a fungovala pobočka národní školy v Malém Březně.

Ani poválečným vitínským obyvatelům se nepodařilo prosadit u úřadů silnici a počátkem 50. let začali obec opouštět, zejména poté, co ve Vitíně zemřelo malé dítě, k němuž se včas po strmé lesní cestě nedostal lékař. Poslední obyvatel žil údajně ve Vitíně ještě v roce 1965.

Obec Vitín nezanikla úplně, část chalup v Leštině leží dosud na katastrálním území Vitína. Když vysokoškoláci srovnávali současnost s dobovými pohlednicemi a fotografiemi, nechtěli z počátku uvěřit. Zrekonstruovat zapomenuté příběhy tří zaniklých vesnic jim pomohly až archivní materiály i průzkum v terénu.

Teplický Semmerig - Krušnohorská železnice

Technické zajímavosti

SEVERNÍ ČECHY

Výlety s dětmi



Krušnohorská železnice nebo taky Teplický Semmering – to je trať číslo 135 spojující Most s Moldavou v Krušných horách. Trať vybudovala Pražsko-duchcovská dráha. Společnost, jejímž cílem bylo umožnit vývoz uhlí do sousedního Saska.

Finanční a technické potíže stavbu pozastavily. Úsek Most-Hrob byl otevřen v roce 1877, Hrob – Moldava v Krušných horách o sedm let později. Přes hranice se začalo jezdit v roce 1885. Před 1. světovou válkou sloužila trať hlavně k přepravě uhlí, mezi válkami ji začali stále častěji využívat i turisti. Významně se zapsala i do dějin květnových bojů roku 1945.
Dnes je horská železnice nejen nostalgickou vzpomínkou, ale i technickým a přírodním unikátem. Výškový rozdíl mezi stanicemi Dubí a Moldava je skoro 400 metrů! Když nastupujete v Dubí, po sněhu není ani památky. Stačí ale přejet vyhlášený hrobský viadukt, který tu je už od roku 1883, projet dva unikátně vyztužené tunely a vyjedete v pravém zimním království! A do dějin tohoto železničního uzlu se zapsal i spisovatel Adolf Branald.
V říjnu 2008 se česká strana dohodla s pověřeným saským náměstkem ministra průmyslu, že do poloviny listopadu bude sepsáno politické memorandum o vůli české i saské strany obnovit železniční spojení. Německá strana by investovala kolem 21 milionů eur na znovuvybudování chybějících 8 kilometrů trati, česká strana by do oprav na svém území investovala asi 350 milionů Kč.

Žatec

Obec

SEVERNÍ ČECHY

Žatec – starobylé město západních Čech. Jeho okolí je proslulé mimo jiné třeba i pěstováním chmele. Nedělní toulání začneme návštěvou jedné vily.

Tedy původně nevábné a neútulné ruiny, o které jen ti největší patrioti věděli, co v sobě skrývá. Pak stačila „jen“ zdařilá rekonstrukce a naše cesta žateckou Křížovou vilou může začít.
Architektonický skvost byl zprvu plánován jako příměstská chalupa – a tak byl taky postaven. Až v roce 1895 se jeho novými majiteli stali manželé Wolframovi. Ambrož Wolfram se vedle medicíny věnoval i různému „uměleckému zahradničení“.
Koneckonců jeho nadšení pro tenhle obor je vidět i na vilové zahradě. Manželé se ale zaměřili i na interiér svého příbytku: několika slovy řečeno – šlo jim nejen o funkčnost, ale i prožitek. Několik salonů či pokojů včetně zajímavého schodiště nebo fresek.
Dům byl původně plánován pro jednu rodinu, a jako takový vznikal. Bohužel pak po necitlivých úpravách v něm vzniklo několik bytových jednotek - i tak se oficiálně říkalo bytům – ale od roku 2003 je všechno jinak.

Respektive ani ne tak jinak, jako spíš tak, jak to vypadalo před tím. Ta snaha rekonstruovat stavbu co nejšetrněji se zdařila a Křížova vila nazývaná tak podle svého někdejšího majitele se stala významnou kulturní atrakcí města. Dnes se tady pořádají třeba i svatby.